Trocha poezie

Galerie - obrázky z Tater 2009

Galerie - rezonátory

Galerie - léto 2008

Galerie - Tatry 2007

Úvaha - Duchovní svět a náboženství

 

Trocha poezie

Vítr
Zpěv bezmezných skřeků,
lámání všeho volného,
uschnuté větévky trávy
zlomené naděje příštího jara.

Noční procházka
Jdu ráda ztichlou zmrzlou dědinou sama.
Tma, ozářené domy, štěkot psů se rozléhá tichostí chvíle.
Nechci nikoho potkat, jinak by se ztratilo kouzlo noční pohody,
roztrhla pouta s noční tichostí!

Poezie
Zpověď okamžiků, zážitků letmých,
které se neopakují , a když si je přečtou jiní,
tak v jejich představách ožívají...

Setkání věků, ale přitom stejných hnutí duše,
cožpak je to málo…?

Čím prostší a srozumitelnější,
tím více souznění milionů stejných duší...

Poezie - zpověd okamžiků žití pozemského…!
leden 1985

Jakoby už podzim na nás dých.
Vše v mlze se koupe,
vidět jen kousek kolem sebe,
zem i stromy jsou vodou nasáté,
jen dva vrabčáčci na zelené trávě si viděli asi do očí
jak skotačí…jakoby nás podzim navštívil
a šeptl do ucha, lučte se s létem, přicházím já …

19/8 1985

Jedu si sbírat korálky ze všedních dnů
do své sbírky drahokamů…
Těch máme na tisíce,
ale chléb je hledat a nic více…
najde je každý, kdo chce a umí naslouchat druhým lidem
a přírodě a dívat se nadšeně a nečekat, až k němu korálek se zatoulá…

25/10 1985

Galerie - Tatry 2009

 

Obrázky - automatická kresba 2008

V ten den, kdy jsme přijeli s manželem na chatu, tam byla spoušť. Uvnitř řádili plši. Vytvořila jsem ochrannou kresbu - biorezonátor.

Galerie - Fotografie z léta 2008

Studánka v buku

Pevně připoután

Žně na Rudníku

Žně na Rudníku

Světlo všude

Rybník na Soboňkách

Rudnický mlýn

Oči bodláků

Potok na Soboňkách

Pozdrav z ledové tůňky

Pozdrav z Chopku

Arnika

Kytička třezalky

 

Galerie - Inspirace z Tater 2007

Barevná fantazie -
dimenze

Pták IBIS
 

Variace s kameny -
Cesta na Chopok

Barevná šipka
s okem Tatry


Fialové vlnění
se žlutým světlem Tatry
 


Červená sluníčka
na žlutém podkladu Tatry
 


Barevné oko
s modrým obláčkem Tatry
 


Pohybuji se s radostí
a klidem z pochopeného
na vlnách nekonečného vesmíru

Růžové snění
ve fialovém rámu

Borůvková idylka
v sluneční záři Tatry

Rozhraní duchovních
světů

Duchovní svět a náboženství

Náboženství jsem dříve vnímala jako jedinou cestu jak poznat duchovno, něco, co vysvětlí vše a odpoví na to, o čem jsem v životě přemýšlela. Narodila jsem se do rodiny se silným náboženským cítěním. Návštěva bohoslužeb každou neděli, každý svátek, pohřby, kázání o pekle, nebi, vše bylo nějak samozřejmé. Ve škole materialismus a všechny ty ismy, které hlásaly, že něco jako nebe a peklo neexistuje. Tedy černé a bílé, ale v pozdějším životě ani jedno mne neuspokojilo, a ve vnitřním svém světě jsem věřila, že existuje něco, co více uspokojí a vysvětlí mně situace, které v existenci tohoto světa nastávají a jsou tajemné a nevysvětlitelné.
Jsem ráda, že jsem neustále hledala, ale přitom cvičila jógu, či-kung, zařadila tyto aktivity do Fit-studia. Co si člověk přeje a chce, ale s velkou mírou přesvědčení, tak to se mu splní. Nespokojena s vysvětlením duchovního světa ve světě katolické církve, jsem opustila již dávno od skutečnosti, že dostanu odpověď v kostele. Intuitivně jsem stále věřila, že někoho najdu.Také se podařilo, vysvětlování skutečnosti, která nás obklopuje, trpělivé vyskládání hrubého a jemného v oblasti duševního, duchovního a fyzického těla mne zaujalo.
A protože to zaujalo i jiné, které tyto okolnosti si chtěli sdílet, máme setkávání s MUDr. Braněm Súkeníkem, jezdíme na jeho cvičení do Břeclavi, na přednášky do čajovny na Ing. Martina Mareka, a cvičení Janka Pevného do Břeclavi. Otevírají se nám pohledy na věci a události, které nás obklopují v jiném poli poznání a pochopení. A mít radost z tohoto správného úsilí nás činí odolnějším vůči ne příliš radostným událostem vtomto světě.
MUDr. Branislav Súkeník k nám již čtvrtým rokem jezdí na setkávání s těmi, kterým nestačí současné vysvětlování skutečností, které nás obklopují, které nás zahlcují, které nám však nevysvětlují, proč jsme tady, jaký smysl má život, co potom, když zemřeme, atd. Braňo nám přináší spoustu zajímavých podnětů, které nás nutí myslet a uvažovat poněkud jinak, než je běžné sledovat z médií. Jeho úvahy nám pomáhají Vytvářet si svůj vnitřní svět, pomalinku tvořit a budovat duchovní podstatu, ale svoji.
Čím více chápu a spojuji souvislosti, tím více rozumím tomu, co nás obklopuje. Čemu dávat více energie: smrti, nebo životu? Jsem ráda, že jsem nalezla tento druh poznávání u filosofie SAIB, že mně i těm, kteří hledají radost z toho, že to vše, vysvětlované logicky, do sebe zapadá a funguje, že to může napomoci v orientaci žití na této planetě a vyvést člověka z chaosu který nás obklopuje. Vytváříme si ve svém vnitřním světě sílu, která nám pak pomáhá při řešení životních problémů, dokážeme si lépe vyskládat okolnosti, jsme radnější a mocnější. Nemoci (činit, konat, prostě ještě nemůžu) - ono to přijde, ale někdy to může napomoci k řešení, k zamyšlení. Tedy je nemoc jenom zlá? Nic není jenom dobré, jenom zlé, záleží, k čemu nás tato, dalo by se říct i nepříjemná událost, dovedla. Zda nám pomohla pochopit, poznat a vlastním úsilím, změnit, třeba projev. Tvoje duchovní srdce je tvůj projev. „Žádná velká změna není možná,“ říkáš, „ale zkoušíme, stále to zkoušíme.“ Přišel mi vtipný úryvek z písníčky mého syna Akce Z: „Žádný nový člověk není možný, říkáš, žádný lepší člověk není možný, ale zkoušíme, sakra zkoušíme to“.

Bránou do lidské mysli je její duše a klíčem intonace, melodičnost, vůně, chuť (i např. jídla), melodie, barvy přírody (na zemi i na nebi), tóny (hudby i přírody) atakují bránu, kterou se snaží otevřít. Každý člověk má svoji tóninu, kterou je ochotný přijmout nebo nepřijmout u druhého člověka. A tak jsme nalezli stejnou tóninu, stejné naladění u MUDr. Branislava Súkeníka. Jeho uvažování, trpělivé vysvětlování existence bytí nás oslovilo a zaujalo, máme stále potěšení chápat souvislosti. Protože ze strany redakce místního časopisu Zvon přišel návrh, abych do časopisu napsala o čem naše přednášky jsou, zeptala jsem se Braňa: „Jak jsi rozeznal mezi množstvím duchovních cest, že filosofie SAIB (www.saib.sk) je to, co ti nejvíce pomáhá orientovat se?“
„Bytost v těle vždy něco pociťuje. Argument, že člověk může vidět i bez použití zrakového čidla zvaného oči, je zcela zjevný, například ve snu a přitom vůbec neaktivujeme dopadajícími fotony tyčinky a čípky (receptorové zrakové buňky). Je také jasné, že skoro nikdo nepochybuje o tom, že má rád a že existuje něco jako sympatie či láska, avšak nedá se to verifikovat (vědecky ověřit), či měřit, ani přístroji, anebo kvantifikovat nějakou jednotkou a ... a to je právě okamžik, kdy si můžeme uvědomit, že se v základních rozhodnutích v životě běžně spoléháme na své pocity, či intuici také zvanou mimosmyslový vjem. Je to v situacích jako je výběr partnera, zaměstnání či tisíce jiných činností. Někdo to může nazvat osud, či Boží vnuknutí, „tušák“, ale v jádru věci vlastně jde o rozhodnutí v rámci našeho vnitřního popudu pramenící hlavně z našeho vnitřního světa, který může být hluboký, jemný, naplněný poznáním o uspořádanosti této skutečnosti či jiných skutečností, ale také může být primitivní, zvířecí, častokrát zabalený do inteligence či vybraného společenského chování, avšak ve svých principech veskrze animální. Esotericky vzato tedy rozhodování člověka je výslednicí hloubky jeho duchovního srdce, zvaného též podstata bytosti, také však jeho osobnosti utvářené sociální hmotou (společností) a v nemalé míře (podle míry animality) i genetickou výbavou těla, které bytost oživuje. Osobně jsem hledal klid, naplnění a návody na ušlechtilý projev lidské bytosti v různých filozofiích týkajících se jógy (jama, nijama...) hnutí Hare Krišna, a snad nejvíce v křesťanství, či léčitelství, budhismu, třeba i praktikování nauky gtum mo (vytváření psychického tepla)... také jsem se zajímal o hypnózu či akupunkturu, reiki. Relativně rychle (řadu let) jsem docházel na to, že mě nedokáže nasytit ani jeden z těchto směrů. Všechny informace byly kriticky omezené a častokrát v podobě jakýchsi prohlášení bez vysvětlení. Právě pocitem se člověk orientuje ve spletitosti informačních oblastí, které mají člověku napomoci efektivně budovat a zušlechťovat svůj vnitřní svět. Chybnými postoji a vyhodnocováním člověk zjišťuje, co mu nevyhovuje z hlediska potřeb těla či ducha. Jeden má touhy plytké, typu pohlavního chtíče či zabezpečení potravy a nic jiného ho nezajímá, jiný všechnu možnou životní sílu investuje do vybudování svého srdce, protože ví, že nejvýznamnějším pocitovým rozhraním je zářivý ostrov všeho pochopeného v našem vnitřním světě. Balvany slov jenom těžko vyjádří pocity a obrazy světa ducha, až to člověka demotivuje, aby vtěsnával do balvanů jemný svět ideí.
Filozofie Martina Mareka je především zaměřená na odhalení smyslu života a pochopení sebe, vede do hlubin našich vnitřních světů, mění běžný náhled na svět i sebe, nic neodmítá a také nesoudí, vše trpělivě vysvětluje a hlavním cílem pochopení principů této skutečnosti, ale především sebe.“
Taky mne si tato filozofie našla, nebo já ji, když jsem si to tolik přála? Nic není náhoda, to pochopené je již dané a je v hlubinách lidské bytosti uložené a hledá společnou tóninu s bytostmi, které obdobné skutečnosti již pochopily a spojují si další a další.

Tvořím, buduji, zamýšlím se, upokojuji se, tuším, vzpomínám... „Život je změna, změna je život“, tak nějak to máme ve svém podvědomí naprogramováno, ale již ne procítěno, nemyslíme na tu skutečnost. Když se stane nějaká velká událost v našem životě, netýká se nás to. Přírodních katastrof však stále přibývá, a tak jsem se zeptala na tuto skutečnost MUDr. Branislava Súkeníka. Zde je jeho odpověď:
Náš svět i vesmír se mění. Kolik planet plných života končí či začíná pouť k civilizaci? Katastrofy přírodní, společenské či jiné byly a budou. Vyplývá to ze zjištění, že všechno se mění („všechno teče“). I náš Měsíc dokáže pohnout vodou oceánů a je vědecky dokázáno, že mění psychiku lidí. Také víme, že různá nebeská tělesa mohou ohrozit naši planetu. Existuje sumerská legenda o planetě naší sluneční soustavy Nibiru, která je 5x větší než Země, její jediný oběh kolem Slunce trvá tisíce let (podle různých legend - zdrojů 2800 - 3600 let). Sumerové dodnes udivují vědecký svět svými přesnými poznatky o astronomii. Když Měsíc či změny v ionosféře naší planety (hlavně změny počasí) dokážou výrazně měnit psychiku člověka, co by pak mohla vyvolat tato planeta, přibližujíc se k Zemi? Právě legendy o Nibiru uvádějí, že nejblíže Zemi bude v roce 2012. Fakta posledních měsíců či let jasně poukazují na to, že četnost tornád je vyšší o 400 %, seismická aktivita v celosvětových poměrech výrazně roste, počet psychických poruch také (což je možné i způsobem života). Ale ... S kolika předpověďmi o konci světa se máme možnost denně setkávat? Co váš pocit, co vaše intuice, co vám říká?“ Jsem ráda, že se našla a stále nachází spousta lidí, kterým úvahy o existenci žití pomáhají uspořádat si vnitřní svět, nejen starost o fyzické tělo (což je taky důležité), zážitky (emoce v duševním světě - zábava, kultura, sport a jiné aktivity) - což je taky příjemné a nabuzující, ale nestačí. Tato potřeba naplnění duchovního, vnitřního světa - planoucího srdce - podstaty, která nás přežívá, kterou si tvoříme, kuličku po kuličce budujeme. Jsme pak radnější v každodenním rozhodování. Láska je stav hlubokého pochopení, a ne záchvěvy emocí, tak se radujme z každého pochopení, i když to v naší neuspořádanosti a chaosu nemusí být vždy příjemné zjištění. Harmonie těla, duše, ducha (můžeme nazvat také triplet) nám může být nápomocna.

Život je taký ľahký, ako ťažné vtáky“ vybaví se mně začátek úvahy o tom, co v našem životě sehrávají vzpomínky, jaký důraz na ně klademe. Bez vzpomínek by se nám jen těžko orientovalo v běžném, ale i v tvořivém životě. Jen těžko se dá uvěřit tomu, že je spousta lidí s přetrhanou vazbou na vzpomínky (Alzheimerova choroba), jen těžko se můžeme vžít do jejich myšlenkových pochodů.
Na základě vzpomínek se orientujeme, když se probouzíme, co je, kde jsme, co budeme dělat, naladíme se na něco co musíme, ale taky co nemusíme, ale co rádi děláme, že se setkáme s někým milým, s nimž jsme se již dlouho neviděli, naladíme se na vzpomínkový svět pocitůa nálad, který jsme spolu zažili. Je velmi dobré se co nejrychleji naladit na příjemné, radostné události, které nás v nejbližší době čekají, které je nutné vybavit. Ale již často opomíjíme zamyslet se nad tím koloběhem vzpomínek. Nejenom být sběratelem pocitových, zážitkových příběhů, ale vše vyhodnotit a všemu porozumnět. Na základě analýzy svého vnitřního pochopeného vzpomínkového světa si vytváříme svoji uspořádanost, ze svého chaosu, oázu porozumění. Každý může být sobě radný, sám sobě doktorem, anebo být bezradný, mít strach i třeba z toho, co mne ještě nepotkalo. Z přijatých informací a vjemů můžeme mít chaos nebo uspořádanost. Dát se cestou uspořádanosti lze jen správným úsilím - opírat se o to co mám pochopeno, ale neuzavírat se novému, pustit se do odvážného myšlení, cítit, poslouchat svou intuici, sehnat si literaturu, poslechnout si někoho, který mně pomohl již odtajnit co jsem nemohla pochopit. Určitě opět přibude do poznaného další myšlenka, vzpomínka a třeba i ta postojová, která je vzácná, ale existují jich tisíce... Ten pocit z pochopeného, zažitéto je jako na křídlech letět vesmírem nekonečných poznání, pochopení, ale i utrpení.